HISTORIE ELEKTRONICKÉ CIGARETY

První cigareta na baterie

Tato raná bezdýmná cigareta nabízí fascinující pohled do historie e-cigarety. V roce 1958 prohlásil jeden z vedoucích pracovníků společnosti Philip Morris: „Vsadím se, že první společnost, která vyrobí cigaretu s výrazným snížením obsahu dehtů a nikotinu, ovládne trh.“ Vědec, jistý Herbert A. Gilbert, si to zřejmě myslel také. „Problém, jak jsem došel k závěru, spočíval v tom, že když jste pálili listí a dřevo, i když jste to dělali na zahradě, přineslo to výsledek, který nikdo nechtěl vzít do plic. Kdybyste je například usušili, rozemleli a smíchali dohromady, dali do velkého papírového pytle a zapálili, výsledkem by nebylo nic, co byste chtěli, aby se vám dostalo do těla. Co nejjednodušeji řečeno, problém by nemohl nastat, kdyby nedošlo ke spalování. Heuréka!“  Tato úvaha ho přivedla k návrhu nového zařízení; zařízení, jehož prostřednictvím byste mohli vdechovat teplý vzduch s tabákovou příchutí. Co je důležité, nedocházelo by k žádnému spalování - ale bohužel ani k žádnému nikotinu.

Patent na bezdýmnou cigaretu

V jeho patentu je podrobně popsáno, jak vynález funguje. Nejpozoruhodnější je, že i přes některé zřetelné rozdíly jsou klíčové součásti Gilbertova vynálezu stejné jako u vapovacích zařízení, která používáme dnes. Jeho konstrukce je obzvláště podobná doutníkům a svým vzhledem připomíná tradiční cigaretu: dlouhé tělo, baterie, zdroj tepla a chuťová náplň. V patentu je také zmíněno, že cartridge by byla naplněna látkou zadržující vlhkost, podobně jako knoty v moderních e-cigaretách. Tyto klíčové komponenty jsou skutečně přítomny v každé e-cigaretě. Ale uspořádání a skutečnost, že se cartridge po skončení vyměňuje, dělá z doutníků nejlepší srovnání.Mezi Gilbertovou e-cigaretou a zařízeními, která používáme dnes, je však mnoho rozdílů. Tím největším a nejzřetelnějším je skutečnost, že původně neměla obsahovat nikotin a také nevytvářela páru jako e-cigarety, které používáme dnes. Fungovala tak, že nasávala vzduch přes hrot, který procházel zdrojem tepla, než se dostal k příchuťové kazetě. Zdroj tepla byl popsán obecně jako "vhodný zdroj tepla", ale Gilbert navrhl konkrétně žárovku. Jakmile byl vzduch zahřátý žárovkou, zachytil příchuť a uživatel jej inhaloval přes náustek. Existovaly i další, menší rozdíly. Například baterie měla být původně vyměnitelná, což však v moderní době rozšířených a cenově dostupných dobíjecích baterií pro vaping není nutné. Gilbert vyrobil také prototypy své e-cigarety:
„S využitím technologie dostupné v roce 1963 jsem dospěl k závěru, že by stačil zdroj tepla napájený baterií, a první elektrická cigareta byla na světě. Opravdu jsem postavil prototypy a zkoušel jsem používat různé příchutě vody jako páru a fungovalo to." Bohužel však pro kuřáky 60. let a pro naše zkoumání historie vapování byly tyto prototypy ztraceny při požáru skladu. Gilbert se však vrátil do terénu a pracuje se značkou e-cigarety z roku 1963, která byla pojmenována podle roku jeho vynálezu.

První zmínka o vapingu

Vzhledem k tomu, že slovo "vape" bylo v roce 2014 vyhlášeno Oxfordským slovníkem slovem roku, možná vás překvapí, že historie slov "vaping" a "vaper" sahá až do roku 1981, možná i dříve. Výrazy vymyslel muž jménem Phil Ray, který je známý především jako otec mikroprocesoru a řídil také program Apollo. Byl sice kuřák, ale měl dobré povědomí o rizicích kouření a o tom, odkud pocházejí. Uvažoval o tom, co by se stalo, kdybyste vdechovali pouze nikotin bez všech ostatních látek obsažených v kouři. Ray bohužel zemřel, ale o Rayově zařízení, jak fungovalo a co se s ním stalo, nejvíce věděl Dr. Norman L. Jacobson. Jacobson provedl pokus s tímto konceptem a zjistil celkem pozitivní výsledky, které prezentoval na konferenci v roce 1979. Úvod jeho přednášky skutečně dokládá podobnost mezi Rayovým konceptem a klíčovou myšlenkou moderní elektronické cigarety:
Pokud je nikotin skutečně návykový a pokud jsou dehet, oxid uhelnatý a další vedlejší produkty kouření zdraví škodlivé, pak by bylo zřejmě výhodné vyvinout cigaretu, která by dodávala nikotin, ale eliminovala ostatní toxické složky. Četné snahy dodávat nikotin pouze prostřednictvím jiných prostředků, včetně nikotinových tablet, injekcí, aerosolů a žvýkaček, byly částečně úspěšné, ale ukázaly se jako nepraktické nebo neúčinné.

Sázka na inhalaci

Přístroj měl některé podobnosti s moderní e-cigaretou, ale nefungoval stejným způsobem. Ve skutečnosti to vůbec nebyla elektronika. Klíčovou součástí byla stále trubička připomínající cigaretu a tentokrát v ní byla náplň s nikotinem, ale tím podobnosti končily.Tekutina obsahující nikotin se nasákla do papíru a uživatelé z jeho konce vdechovali (bez zahřívání nebo něčeho podobného), aby se část nikotinu uvolnila. To znamená, že nedocházelo k výparům, a - alespoň podle existujících popisů - se zdá, že ani o chuť se nijak zvlášť nejednalo. Je to mnohem podobnější inhalátorům Nicorette než moderním e-cigaretám, ale i tak je zde mnoho podobností. Zkouška doktora Jacobsona byla nesmírně úspěšná. Všechny podrobnosti jsou uvedeny v přepisu jeho prezentace, ale ve zkratce lze říci, že hladina oxidu uhelnatého v krvi uživatelů se dramaticky snížila (na úroveň obvyklou u nekuřáků), ti spotřebovali o něco méně nikotinu a kouřili mnohem méně nebo přestali kouřit úplně. Byla to jen malá, předběžná studie, ale všechno to velmi připomíná věci, které vidíme ve studiích o vaperech dnes.

Klacky pod nohy

Pro vapery je zajímavá drobnost z historie, že to bylo poprvé, kdy se slova vaping a vapeři použila k popisu používání zařízení. Jak řekl Jacobson ve své původní prezentaci: Pro zjednodušení popisu budeme dále označovat vdechování nikotinových par prostřednictvím nespalovací cigarety jako vaping a lidi, kteří vdechují nikotinové páry, jako vapery. Přístroj byl uveden na trh pod názvem Favor (se sloganem "udělejte si laskavost!") a rok nebo dva byl komerčně dostupný. Poměrně rychle však narazilo na problémy. Jedním z nich bylo, že čistý nikotin se snadno odpařuje, takže trvanlivost náplní byla příliš krátká na to, aby se jednalo o praktickou alternativu kouření. Také hladina kotininu (na který se nikotin rozkládá) se časem zvyšuje, a to vytváří hořkou chuť. Pohrávali si s myšlenkou uchovávat vše v chladu, ale zařízení bylo brzy prodáno švédské společnosti, která nakonec technologii přeměnila na nikotinový nosní sprej. Poslední zajímavostí je, že FDA prohlásila Favor za "nový lék" a fakticky jej zakázala, pokud společnost nepředložila výrobek ke schválení FDA. To bylo doprovázeno spoustou stejných otřepaných argumentů, jaké vídáme dnes.

Tabákové koncerny a první bezpečné cigarety

Mezitím velké tabákové společnosti sice popíraly, že by cigarety mohly způsobovat rakovinu plic, ale vynakládaly miliardy na hledání bezpečnější cigarety. Jedním z nich byl projekt XA, který provozovala americká tabáková společnost Ligget Group. V čele projektu stál Dr. James D. Mold, který byl od poloviny padesátých let až do své rezignace v roce 1979 asistentem ředitele výzkumu této společnosti. Společnost Ligget na tento projekt, který trval 20 let, vynaložila více než 14 milionů dolarů. Byl najat krátce poté, co Dr. Ernest L. Wydner zjistil, že dehet ze zkondenzovaného kouře způsobuje u myší rakovinu, když jim ho natře na záda. Jeho úkolem bylo zjistit, co v kouři způsobuje rakovinu, a vyvinout bezpečnější cigaretu. Dr. Mold zjistil, že přidání palladia a dusičnanu hořečnatého do tabáku zastavilo vznik nádorů až ve 100 % případů. Pokud by to fungovalo i u lidských kuřáků, mohlo by to změnit pravidla hry. Moldův projekt byl však nakonec zmařen kvůli tlaku právníků. Ti se obávali, že uvedení "bezpečnější cigarety" na trh by znamenalo přiznat, že běžné cigarety nejsou bezpečné. Když si nápad na palladiovou cigaretu patentovali, tisk udělal to, čeho se právníci obávali, a tvrdil, že společnost přiznala, že cigarety způsobují rakovinu. Společnost toto tvrzení rychle popřela a uvedla: "Nikdy nebylo prokázáno, že kouření je příčinou rakoviny u lidí." Dá se říci, že tento komentář nezestárl. Ale oni prosazovali pochybnosti o vědeckých poznatcích a jakákoli snaha o řešení problému prostě vypadala příliš jako přiznání, že lžou. Takže palladiová cigareta nebyla nikdy vydána.

Elektronická cigareta Premier

Společnost strávila několik let a utratila více než miliardu dolarů (v době, kdy miliarda dolarů měla mnohem větší hodnotu než dnes) vývojem cigarety, která by zahřívala a aerosolovala tabák obsažený v hliníkových kapslích.Opět chybělo spalování, což znamenalo, že byla odstraněna většina škodlivosti kouření. Byly tu však tři problémy: Když firma do cigaret přidala kokain (vážně, to si nevymýšlíme!) a dala ho opicím, opice se nezfetovaly. Kuřáci si mysleli, že to chutná jako dřevěné uhlí. Úředníci veřejného zdravotnictví tvrdili, že by to mělo být regulováno jako droga (stejný argument, který téměř vedl k zákazu e-cigaret). Společnost pak vyzkoušela cigaretu Eclipse, která místo kouře vydává páru. Funguje to tak, že se tabák zahřívá, nikoliv spaluje, a to pomocí uhlíkové špičky a tabáku smíchaného s VG. Nebyla však úspěšná a po pokusu o změnu značky na Revo se této myšlenky vzdala.

Vynálezce moderních e-cigaret Hon Lik

Jako kuřák dvou až tří krabiček denně a poté, co jeho otec onemocněl rakovinou plic, byl připraven přestat kouřit. Stejně jako mnoho dalších kuřáků se obrátil o pomoc k nikotinovým náplastem. Hon Lik měl stále potíže s odvykáním a po noci plné kašlání a chrchlání konečně usnul. Zapomněl si však sundat nikotinovou náplast. Jak může potvrdit mnoho uživatelů náplastí, může to vést k živým snům. Ve snu vyvolaném nikotinem se topil v hlubokém moři. Náhle se moře vypařilo a Hon Lik zjistil, že se vznáší v jasné a barevné mlze. Ať už je tento sen pravdivý, nebo nepravdivý, je z něj dobrý příběh. Hon si uvědomil, že vypařování je důležitou součástí snu. Jeho zkušenosti s bojem o odvykání pomocí náplastí mu ukázaly, že postupné a důsledné dodávání nikotinu nestačí. Přišel na to, že pokud se nikotin vaporizuje, uspokojí jeho touhu po cigaretě podobnějším způsobem. Po tomto průlomu začal pracovat na prvním prototypu moderní e-cigarety. Původně sice k odpařování tekutiny použil ultrazvukovou technologii, ale brzy e-cigareta našla podobu, kterou známe dnes. Založil společnost Ruyan - což znamená "jako kouř" - a dostal svůj nápad na trh. Nemohl tušit, že právě dal vzniknout celosvětovému fenoménu. Bohužel na záchranu otce Hon Lika už bylo pozdě, i když starý muž si elektronickou cigaretu před smrtí vyzkoušel.

Kdy vaping vznikl?

Vaping byl poprvé formulován z nápadu na papír před více než 90 lety v Americe. Teprve o několik desetiletí později se tato myšlenka začala brát skutečně vážně. První nápady na elektronické cigarety měly daleko ke snadno použitelným, plnitelným a ochuceným vapovacím sadám, které známe dnes. Byly představeny světu dříve, než byl svět připraven přijmout je jako alternativu k cigaretám.

1927: Joseph Robinson

S prvotním nápadem na vaping přišel Američan Joseph Robinson, který žil v New Yorku.
Robinson chtěl vytvořit zařízení, které by usnadnilo vdechování páry bez možnosti popálení. Svůj patent podal v roce 1927 a uvedl, že jeho vynález je určen pro "léčivé sloučeniny". Jeho patent se jmenoval "Mechanical Butane Ignition Vaporizer" (mechanický odpařovač butanu) a zařízení navrhl jako způsob, jak vytvářet "horké léčivé páry k inhalaci", který není příliš vzdálený tomu, co je dnes elektronická cigareta. Patent byl schválen o tři roky později, v roce 1930. Přestože byl schválen, Robinson svůj vynález nikdy neuvedl na trh a na několik dalších desetiletí se na tento koncept zapomnělo.

1963: Herbert A. Gilbert

Herbert Gilbert se téměř čtyřicet let po Robinsonově původním návrhu rozhodl uvést v život vlastní zařízení na výrobu elektronických cigaret. Gilbert vytvořil zařízení, které by se dalo používat jako alternativa k cigaretám bez spalování. Před vytvořením zařízení byl Gilbert vášnivým kuřákem a dokázal vykouřit dvě krabičky denně. Využil technologie dostupné v roce 1963 a dospěl k závěru, že by stačil zdroj tepla napájený baterií, a první elektrická cigareta byla na světě. Podařilo se mu sestrojit prototypy a vyzkoušel použití různých příchutí vody jako páry. Problém Gilbertova zařízení spočíval v tom, že značně předběhlo svou dobu a prostě nebylo dostatečně módní, aby se ujalo. Pokud se však podíváte na patent, zjistíte, že Gilbertovo zařízení je téměř totožné s dnešními přístroji.

1980s: Phil Ray

Phil Ray, jeden z průkopníků počítačů, spolupracoval s lékařem Normanem Jacobsonem na vytvoření první komerční varianty elektronické cigarety. Zařízení však nebylo ve skutečnosti elektronické, spoléhalo na odpařování nikotinu. Vynalezli způsob inhalace nikotinu bez spalování. Toto zařízení se také začalo více podobat cigaretě a fungovalo na základě namáčení papíru nikotinem, nikoliv jeho spalováním. Přestože se tento nápad neujal, dvojice přispěla do jazyka slovesem "vape".

2001: Hon Lik

Hon Lik je lékárník z Číny. Zařízení, které by nahradilo cigarety, vytvořil poté, co jeho otec zemřel na rakovinu plic. Před svým vynálezem byl spoluzakladatelem společnosti zabývající se zdravotní péčí, léčivy a elektronickými cigaretami v Hongkongu. Začal experimentovat s vaporizačními systémy, aby našel látku, která by nahradila a napodobila pocit vdechování tabákového kouře. Nakonec dospěl k závěru, že řešení, které hledal, poskytne propylenglykol a rostlinný glycerin. Jedná se o stejnou kombinaci složek, která se dnes používá v celém vapingovém průmyslu k výrobě e-liquidů. Hon Lik měl to štěstí, že měl přístup k moderním technologiím a mohl ve svém zařízení použít moderní lithiovou baterii, která umožňovala provoz e-cigarety po celé hodiny. Malou lithiovou baterii umístil do trubičky, která rozprašovala roztok e-liquidu. Tím vznikla e-cigareta, kterou známe dnes. Toto zařízení bylo uvedeno do obchodů v Číně v roce 2004 a na americký a evropský trh vstoupilo v roce 2006.

Photo: Shutterstock