Společenský rituál již od starověku

Společenský rituál
První zmínky o inhalování kouře různých rostlin lze historicky vysledovat již ve starověkých indických védách v době několik tisíc roků před Kristem a je tedy možné předpokládat, že mezi nimi byl díky svým účinkům také tabák. Masové kouření usušených tabákových listů však s jistotou můžeme datovat teprve okolo roku 500 před naším letopočtem v civilizaci Mayů ve středním Mexiku. Pravděpodobně odtud se zvyk rozšířil do Severní Ameriky a oblasti Karibiku, kde byl pro Evropu objeven až s příchodem objevitelů Nového světa v patnáctém století.

Trvalo však ještě téměř dalších dvě stě let, než se tabák rozšířil po celém kontinentu a stal se ceněnou obchodní komoditou. Portugalci, kteří ovládali mezinárodní obchod před příchodem Holanďanů a Angličanů kultivovali jako první tabák mimo Ameriku a mají tak na jeho rozšíření ve světě hlavní podíl. Nejdříve se využíval především v lékařství, postupně se však ujal jako široce rozšířená droga ve všech vrstvách společnosti a jeho konzumace v různých formách začala být společenským rituálem.

Doba temna
Kouření bylo zprvu výsadou vyšší společnosti, respektive doménou bohatých lidí. Ke konzumaci bylo totiž potřeba speciální náčiní a drahé dýmky. S rozšiřováním zvyku a domácí výrobou dýmek ze dřeva nebo pálené hlíny se však kouření stalo dostupným i pro běžný lid. Nový zvyk širokých mas  ovšem velmi často nebyl po chuti mnoha vládcům a především pak církvím. V mnoha zemích byl za jeho prostou konzumaci uvalován velmi přísný trest, včetně propadnutí veškerého majetku nebo veřejné popravy. Podobně jako dnes se jednalo především o vzdálené východní regiony a v našem teritoriu pak například některé dnešní kantony ve Švýcarsku. Nekompromisní postoj k uživatelům tabáku pravidelně projevovala také římskokatolická církev, což trefně ilustruje například bula vydaná papežem Urbanem VIII, podle níž byli kuřáci z církve bez milosti exkomunikováni.

Renesance a zlaté období
Společenská renesance nastává až v době průmyslové revoluce, kdy je nižším vrstvám vyhrazeno šňupání tabáku a ve smetánce prorážejí první balené doutníky a později menší a elegantnější cigarety. Žádná oficiální výroba cigaretových papírků v té době ještě neprobíhala a proto se tabák balil prakticky do jakéhokoliv papíru, který měl vhodné parametry. Schopní obchodníci velice záhy pochopili obrovskou příležitost a od druhé poloviny devatenáctého století začali ve velkém nabízet ručně balené cigarety, které brzy nahradila masová strojová výroba. Toto období můžeme považovat za vznik globálního tabákového průmyslu a prvních obchodních značek, které lze na trhu nalézt dodnes.

Zlaté období své existence si kouření tabáku odbylo v období mezi světovými válkami, kdy cigareta patřila ke společenskému bontonu širokých vrstev. Módu velice vehementně podporoval především filmový průmysl, kde tabák představoval základní výbavu hvězd stříbrného plátna stejně neodmyslitelně jako kvalitní a elegantní oblečení. Průmyslově vyráběné cigarety v té době na dlouhá desetiletí prakticky vytlačily ručně balený tabák, kterému se tak zdálo, že odzvonilo již nadobro.

Užívat si naplno
Jenže jak bývá dobrý zvykem, dobré věci se po letech pravidelně vrací a stejně tak zažívá své znovuzrození ručně balený chutný tabáček. Trend je populární hlavně mezi mladými lidmi, pro které se kouření vlastnoručně ubalené cigarety stalo vítanou módou. Pro mnohé je to součástí image a odlišení od stádního kouření strojových cigaret a tedy i komerčních konzumentů. Zručná gesta kuřáka, který si umí jednou rukou v mžiku oka ubalit tabák, ve společnosti hezky doplňují moderní životní styl a chuť užívat si naplno.